Říjen 2008 « Archiv | Blog Nice-Princess

Říjen 2008

Holkýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý

17. října 2008 v 1:33 | nice-princess

Jdu na jiný blog, na tento obšas někdy něco dám, ale napiště si mě - má SB - i na novém blogu... Je to like-a-princess.blog.cz.. Kujem

Počet komentářů: 2

Smutek - chachjoooo

13. října 2008 v 1:28 | nice-princess | Moje bla bla bla

Tak jsem se kukala na líbko, na svůj profil, na vzkazy.. No a tam je tolik moc krásných holek.. Choj... Nevěřím, že mi to s Péťou vydrží.. Protože je kolem něj tolik holek, co by si mě strčily s přehledem do kapsy..

Celý článek | Počet komentářů: 4

Váha

12. října 2008 v 15:55 | nice-princess | Můj denní režim

Mno a protože nevím, jak na tom s váhou jsem, ale vím, jak jsem byla nedávno, tak to zatím nechám takto... A zítra se asi zase zvážím...

Mno při výšce 168 cm je těch 55 akorát, ne??

Jinka tento "pomocný ukazatel" najdete na stránce Weight Trackers.

Počet komentářů: 4

Plány...Co budu užívat...

12. října 2008 v 2:04 | nice-princess | Můj denní režim

Koupila jsem si přípravek s obsahem výtažku ze zeleného čaje a taky CLA, prý to dost pomáhá

Celý článek | Počet komentářů: 5

Přemýšlím,

12. října 2008 v 1:35 | nice-princess | Moje bla bla bla

že si založím ještě jeden blog, kde opravdu budu popisovat své hubnutí... Nevím, no...

Má to cenu?

Počet komentářů: 1

Vysvětlení...

6. října 2008 v 2:00 | nice-princess | Moje bla bla bla

Dlouho jsem tu nebyla... To jste určo zaregistrovali všici... Nebyla chuť, důvod... Mno, důvod.. Prostě jsem nechtěla... Hubnutí a tak...

Navíc se mi začal svět měnit před očima a pochopila jsem, že ty depky, co mám, jsou až nebezpečné... A že se nesmím v depresi vyskytovat vedle jakýchkoliv prášků - léků u nás doma (hádejte, proč asi

)... Přátelé to ví, teda jen někteří, strach o mě mají a velký, proto jsem se stáhla ze všeho a snažila se najít rovnováhu... Ha, a ono prd...

(obrázek jsem našla na blogu worldlove.blog.cz)

Cítím se nepochopená, přitom mě dost lidí chápe... Ono je to dost zvláštní...

Hledáte pomoc a máte ji před sebou.. Vy ji ale nechcete vnímat, vidět, protože se bojíte.. Bojíte obtěžovat... Obtěžovat ty, co vám pomoc nabízejí.. Byla jsem a pořád jsem vrba, ale sama se vrbě nikdy nesvěřím... Jen minimum přátelům a lásce a mamince... Jinka vše o mně vím já (má duše) a plyšáčci a Miunka.. Ti mi rozumí beze slov, jen pohledem z očí do očí...

No a pak jsem jela os našeho DDM Duchcov na tábor do Opárna.. jako vedoucí

bylo to fajna (až na mou psychiku, která se tam ke konci dost otevírala), děti (na 3 výjimky supeeeeer

) miláčci a moje dvě kámošky jako další vedoucí a hlavní vedoucí... Takže bomba... Navíc byl náš tábor pirátský a přes rozdíl dětí věku 7 - 14 let všici nadšeně plnily úkoly a hledaly poklad

.. Mňo... Mňo

Poznala jsem tam tři super kluky... Sourozence Lukyho a Máru a syna majitele tábora Peťulku (

)... Byla s nima kupa srandy a víc ani rozebírat nechci (to už se netýká totiž čistě jen mě)..

Jenže pak náš tábor odjel

I přes to jsem ale byla s klukama v kontaktu a Peťulka za mnou několikrát přijel

Dostala jsem od něj nádherné kytice růžiček, které si suším

a roztomilounkého plyšového pejsánka

A 7.8. 2008 jsme si řekli, že spolu budeme oficial

Takže v úterý to je naše malinké první výročí

Zdá se, že je vše o.k. že... Není...

Bohužel...

Za tak krátkou dobu jsme s Peťulkou a Lukym a Márou prožili něco moc nemilého.. Holky, nepřeji vám to zažít nikdy a ti, co zažili (kdokoliv), ví, jak se to na člověku podepíše...

Nebudu chodit kolem horké kaše...

Prostě jsme společně šli z vinobraní zkratkou přes přejezd a periferně viděli holčinu sedět na koleji a telefonovat... Jenže než mi Peťulka pomohl se vyškrábat s mýma klouzavýma botama na násyp, projel nákladní vlak a celkem rychle... Mára jako první vyřkl nahlas mé obavy o tu dívku, takže jsem šli dolů za ní... Zkrátím to, protože vzpomínky bolí a detaily nejsou podstatné a ani se to vůči té dívce nehodí!!! Oživovali jsme, já byla spojena se 155 a kluci oživovali... Pak Peťula šel naproti záchranářům, kteří pokračovali... Policie pak uzavřela přejezd.... Jenže ta dívka, asi stejně stará jako já, to nepřežila

To nás dostalo na kolena... Dávám si to za vinu, i když neměla šanci... Jenže stačilo slovo, víc si všímat okolí a ne jen se bavit v partě....

Prostě jsme z toho všichni moc špatní.... Policii jsem podala výpověď na místě, ale prý si nás ještě předvolají... Aspoň to tvrdí kamarád z kriminálky..

Usínám kolem 4 ráno, celých 8 hodin nenaspím.. Kluci kolem toho místa plného svíček jezdí denně do školy... Je to děs

Ze soboty na neděli jsem se tak debilně neschodla s miláčkem... Oba jsem chtěli být spolu, ale zrovna ve chvíli, kdy ten druhý byl třeba zabrán do rozhovoru nebo tačil... A nic jsem si neřekli a pak... Prostě úplná banalita, ale rozhodilo nás to peprně...

O to víc jsem odloučení od své lásky obrečela

Jo, v tu sobotu jsem k nim jela na grilovačku, kde jsem se seznámila s částí jeho rodiny... Bylo to fajn, hlavně ty reakce - pozitivní

Vůbec nevím, kdy se uvidíme

Snad se na mě Peťulka nebude zlobit, že tu ukážu naši společnou fotečku

No já vypadám teda šáleně, raději No Cemment (normálně mám to obočí normální... Ono je to focené zarychla - bo jel zrovna Peťulkovi vlak)... Ale můj brouček, světlo na konci tunelu mého minulého života se samotou, moje láska a človíček, kterého neskonale miluji

, tu je - jako všude a hlavně v reálu - k vrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr sežrání

Aaaaaaaaaaaaaaaaa, cholkýýýýýýýýý, úplně cítím jeho blízkost, vůni a áááááááááááchjo, chybí mi

Jinak ale pořád mám deprese

a asi si najdu psychologa

- no, i když asi už to je na psychiatra... jenže jelikož a protože mám "tento" s přáškama, nevím, nevím, jak by mě léčil... Injekce néééééééééééééééé

A ptáte se "proč??" Táta je odpověď...

Člověk, kterého mám od malilinkatého dětství jako vzor mi dává denně najevo, že mu vadím...

Cokoliv udělám, je špatně... Cokoliv řeknu, je špatně... Já a mít dle něj problémy?? Ne, jen jsem blbá a k ničemu.... A můžu si za vše sama... On mi dal volnost a výběr, živil mě dost, tak - když čtu mezi řádky - už táhnu...